Pavlov

10.září 1899 bylo slavné posvěcení sošky   P. Marie Lurdské, v nově vystavěné kapličce se zvonicí nákladem manželů        Františka a Veroniky Dragounových,              s přispěním familiantů pavlovských. 

Postavena byla na pozemku výše jmenovaných manželů v  Pavlově. Předpokládá se, že byla zasvěcena              P. Marii Lurdské. 

V roce  1947 se na kapli převrátil strom zasažený bleskem.
Protože včas nedošlo k její opravě,                byla později zbourána.

17. září  1994 byla slavnostně vysvěcena nově postavená kaple  Panny Marie  Bolestné.

Svěcení provedl  P.  František Kozár,
farář ve  Sloupě v Moravském Krase,            jeden z iniciátorů stavby. Tato kaple stojí    na jiném místě než kaple z roku 1899. 

Okrouhlá

V dolní části obce na malé návsi stojí malá zvonička.
Kdy byla vystavěna o tom není žádných zpráv.                            

Patrně to bylo v letech 1800 - 1803 ,
dle letopočtu na kamenném kříži,  který stojí opodál zvonice, jenž byl      asi se zvonicí  současně postaven. 

Jelikož v nedaleké obci Buková stojí  na návsi právě taková zvonice s  podobným křížem  u  zvonice, na níž se nalézá letopočet 1805,  je možné  se domnívat, že obě  zvonice jsou stejného stáří.

Dle tradice bývala prý dříve zvonička na veliké lípě, stojící před stavením         č. 13, kde ve dvou rozsochách byl umístěn zvonek, který byl zakryt šindelovou stříškou. 

Když byla lípa svalena, bylo nutno vystavět zvonici.

Kořenec

Roku 1969 se započalo se stavbou kaple na Kořenci.  Termín dokončení stavby byl stanoven  na  30. června  1971. Občané však byli v práci liknaví. Chodili víc do lesa na dříví, neboť byl  veliký polom, kde si vydělali peníze  a získali palivo. Stavba nebyla včas dokončena  a okresní úřad stavbu zastavil.  Roku   1972 byla podána žádost  o povolení k pokračování práce.  Povolení  bylo uděleno pod podmínkou,  že budova nebude sloužit  náboženským účelům, nýbrž že to bude  tzv.   "smuteční síň"  a zároveň obřadní síň  pro pohřby  bez kněze.  Stavba  byla dokončena v květnu 1973. Po dokončení však okresní  úřad  nařídil odstranit z věže železný kříž, který tam  byl umístěn podle nákresu. Protože však nikdo z Kořence nechtěl na kříž sáhnout, přijeli požárníci  z Boskovic a v pátek  25.  května  1973  kříž odstranili. Po roce 1989 se začalo uvažovat  o obnovení kaple.   Svěcení kaple proběhlo 15. května  1993.  Kaple je zasvěcena  P. Marii Fatimské.

O původu farnosti a kostela

Vznik farnosti Benešov se datuje k 16. listopadu 1786.
Do farnosti patřily od počátku vzniku vesnice Benešov, Okrouhlá a Kořenec.                                        Později k nim byl připojen ještě Pavlov (dnes část Benešova), který spadal  pod Horní Štěpánov. 

Pavlov byl přifařen  k Benešovu listinou z 31.května 1792.                                                                          Domácí protokol čili Kronika kostela a fary na Benešově o vzniku farnosti  pojednává takto:              "Celá nynější farnost Benešovská, vyjímajíc jen Pavlov, byla až do roku 1786  přifařena                      do Knihnic  (Knínice), kde bylo probošství premonstrátského kláštera  z Hradiska u Olomouce, kamž  celé hory pod panství a patronát náležely.  

Když byl klášter ten za císaře Josefa II. v roku 1784 spolu s ostatními mnohými kláštery                    na Moravě zrušen, připadlo panství Hradišťské a s tím i  Šebetovské   fisku,  a patronát převzal Náboženský fond ( nadace  -  byl to státní úřad, který se měl starat  o stavbu nových kostelů  v odlehlých místech celého mocnářství ),  kterýž kostel zdejší s farou a školou stavěti započal v roce 1786.  O postavení kostela na Benešově vypravuje se mezi starými lidmi následující :

Když byly zkonfiskovány statky Hradišťské, bylo slyšeti, že se má stavěti také  na horách zdejších kostel a zřízena býti farnost samostatná. O to ucházeli se obyvatelé z Kořence a chtěli ho stavěti asi uprostřed Kořence  na kopečku směrem k Štěpánovu. 

Rovněž i Okrouhelští se o kostel  ucházeli,  chtíce ho stavěti na vyvýšenině u obce                            směrem k "Raclové louce", a měli to  snad už slíbeno, jenže potřebovali složiti nějaké peníze            (asi 300 zlatých ).
Poněváč jich doma neměli, šli na Benešov k zámožnému šenkýři Jiříku Střížovi, aby jim je půjčil, přitom se snad zmínili, nač jich potřebují. Šenkýř jim řekl, že jich doma nemá, ale že je do dvou dní jim zaopatří.  Zatím ale domluvil se  ještě  s  jinými  Benešovskými, vzal peníze  a  jel  ještě
s rychtářem Minxem do Olomouce ještě tu noc, tam peníze složili a dosáhli  toho ihned, že se        má kostel stavěti na Benešově. 

Když se vraceli, potkali hned u východu ze brány arcibiskupského paláce  sousedy Okrouhelské. Radostně prý si klepli na kapsu a zvolali na ně:  "Tuť už to máme ! "
Tím na sebe popudili Okrouhelské i Kořenecké tak, že po dlouhou dobu  nechtěli jim ničím přispívati na potřeby kostelní, vyčítajíce jim, že je podskočili, že měl státi kostel u nich, aby si          tedy sami platili.

Jelikož hradišťský klášter byl zrušen a kněží se museli rozejít, byl ustanoven  P. Rafael Tobiáš Schmid za prvního faráře a P. Jan Norbert Wambera za prvního  kaplana   na Benešově, kam nastoupili  3. dubna  1787.  Kostel však postaven ještě nebyl,  proto byla vysvěcena tehdy                nově postavená  hospoda Jiřího Stříže, aby se tam prozatímně mohly konat bohoslužby.  

4. dubna  1787 byla zmíněná hospoda vysvěcena  a  5.  dubna  1787 v ní byla sloužena
první mše svatá.  Fara v té době také ještě nebyla hotová (není známo, kdy byla dokončena),
proto kněží byli prozatímně ubytováni v soukromých domech.

Kostel byl postaven roku 1787 ve slohu renesančním  a vysvěcen na svátek sv. Martina                    11.listopadu 1787  arciknězem  z  Boskovic  P. Vavřincem Vincencem Mertou. 

Postavení kostela připomínala základní deska  (v latině), která je  umístěna  za hlavním oltářem.      Při rekonstrukci stropů byla zazděna.  Dnes lze spatřit pouze část této desky.

Kostel je zasvěcen Povýšení sv. Kříže.  Farnost Benešov byla vyjmuta z arcidiecéze olomoucké      1.ledna 1863   (spolu s celým boskovickým děkanstvím)  a  připojena  k  diecézi  brněnské. 

Zvláštností  kostela  je  to,  že  není  situován  podle  zažitých  zvyklostí.  Oltář není postaven směrem k východu, ale k jihovýchodu. Apsida presbytáře byla stavěna do mnohoúhelníku, jak je  možné  ještě vidět dnes  z venkovní strany kostela.   

Původní strop byl rovný a tudíž vyšší. Ještě dnes lze spatřit  na půdě kostela                                        zbytky původního stropu a malby. Poněvadž byl ale stavěn ze surového materiálu,
hrozilo  již  po  4  letech  ( 1791 ), že  se  zřítí.  Proto byl strop stržen  a  nahrazen novým, klenutým. Jelikož by původní slabé zdi těžké klenutí neunesly, bylo třeba postavit  podpůrné  pilíře  a  zdi  uvnitř  kostela.  Apsida  presbytáře  byla  uvnitř  kostela  vyzděna do oblouku.

Presbytář se zúžil a pouze vrchol klenutí sahá do původní výše stropu. V roce 1871  těžké                klenutí a kamenná krytina na střeše způsobily, že zdi se začaly rozestupovat  a hrozilo, že                klenutí spadne.  Proto byly zdi staženy železnými tyčemi.  Původně měly být tyče vedeny                vrchem klenutí, aby nerušily ráz kostela, ale nesvědomití pracovníci jej přece vedli kostelem.
Tyče časem zrezivěly a narušily tím vzhled kostela.

Délka kostela je 30 metrů, šířka 10 metrů a výška stropu 10 metrů.
Nad vstupem do kostela je čtyřhranná věž, vysoká 30 metrů. 

Ke stavbě kostela se váže jedna pověst, která však nikde není zaznamenána:                                      Vedením stavby kostela byl pověřen nadlesní,  který se snažil na úkor stavby obohatit.
Na stavbu již zmíněného rovného stropu použil surového dřeva,  které se za krátkou dobu znehodnotilo natolik, že rovný strop  byl stržen po 4 letech, aby se nezřítil.

Po smrti nadlesní nenalezl klid -  až tehdy, když byl pochován pod schody u vstupu
do kostela, aby každý návštěvník šlápl na jeho ostatky, a tím byla odčiněna jeho vina.

Návštěvníci kostela si určitě všimnou, že jeden ze schodů je prasklý. Mezi místními
obyvateli se vypráví, že pokaždé, když byl tento schod vyměněn, tak opět praskl.                         

Chodby pod kostelem  :  9. srpna  1976 navštívil naši farnost proutkař pan Hradil z Brna,
který potvrdil existenci bývalé tvrze na místě kostela,  ale nepotvrdil existenci hrobu                          pod schody při vstupu do kostela.

Dále zjistil, že pod kostelem vedou tři chodby směrované  asi takto :
jedna vede JZ směrem pod úhlem 75° asi do míst domku čp.3,  druhá vede                                          opačným směrem  do vsi na stavení čp.48  - bývalá hospoda,  kde se dřív sloužili mše,                      třetí je JV směrem 30°  -  na stavení čp.7,  tato chodba začíná před hlavním oltářem.  

Tyto chodby sloužily v době válek pro obyvatele obce nebo jen statku jako únikové.
Rovněž z té doby pod kostelem zjistil existenci hrobů - před hlavním oltářem vlevo je hrob              muže a vpravo hrob ženy. Další hroby jsou v zadní části kostela napravo pod okny sv. Cyrila  a Metoděje. Odpočívá tu věčným spánkem 6 mužů a 6 žen.

To by měly být pozůstatky z doby před stavbou kostela, protože za vlády Marie Terezie                     bylo volné pochovávání do kostelů mimo hrobek zakázáno.  Zda je vchod do chodeb                       pod hlavním oltářem, se nepodařilo potvrdit  ani při generální opravě roku 1994, kdy byl odstraněn stupínek pod hlavním oltářem. Touto skutečností se totiž nikdo nehodlal moc zabývat.  Nakolik se ovšem dá opřít o informace proutkaře, není zcela zřejmé.